WHITE LIGHT I.

Můžu mít v komunitě psa?

Může mít klient v komunitě své zvíře-psa? Nevíte, jestli taková komunita vůbec funguje?

O takové komunitě pro léčbu závislostí v České republice, kde by umožňovali mít s sebou psa, nevíme. V průměru je v komunitě cca 15 klientů, a kdyby měl s sebou každý psa, byl by to problém jak pro zařízení, tak pro klienty i pro psy. 

Co je závislost?

Závislost na návykových látkách je stav těla (tzv. fyzická závislost) a mysli (tzv. psychická závislost). Zatímco fyzické závislosti se uživatel drogy zbaví v relativně krátkém čase během detoxifikačního pobytu (cca 5 – 10 dní), psychické závislosti (chuti znovu si dát drogu – tzv. bažení) se zbavuje až několik let. Jeden z klientů popsal závislost takto:

"Nějaké vnitřní nutkání, pocit ulevit si drogou. Přivlastnění si a zautomatizování braní drogy, kdy stav bez ní pro mně není normální a nutí mně si drogu sehnat."

Právě psychická závislost způsobuje, že člověk nemůže přestat s užíváním drogy přesto, že mu její užívání působí vážné zdravotní a/nebo sociální problémy, komplikuje mu život nebo ho přestalo bavit. Zbavit se sychické závislosti a naučit se dovednostem odolávat nenadálé touze znovu užít drogu, se uživatelé drog snaží během pobytu v terapeutické komunitě. Učí se rozeznávat tzv. spouštěče chutí na drogu a účinně je zvládat a nahrazovat touhu po droze škálou jiných, méně rizikových aktivit, koníčků apod.

Závislost vzniká jako výsledek společného působení různých vlivů na jedince, které pokračující užívání, přes výše uvedené komplikace, stále podporují. Může jít o kombinaci problémů zdravotního, sociálního či psychologického charakteru, jejichž poměr a váha se u každého jedince mohou lišit. V léčbě tedy jde hlavně o to, tyto vlivy odhalovat a postupně se je snažit řešit. Terapeuti v tom klientům pomáhají, ale klienti si své problémy musí vyřešit sami, nikdo jiný to za ně nezvládne.

Jak vypadá zapojování rodin do léčby uživatelů drog?

Součástí programu léčby klientů ve WHITE LIGHT I. je i terapeutický program pro jejich rodinné příslušníky, který jim mj. pomáhá dozvědět se více o závislostech, o jejich léčbě, o terapeutické komunitě, o změnách, kterými klienti v programu prochází. Cílem je, poskytnout podporu a odbornou pomoc nejenom klientům, ale i jejich rodinám, které si často se závislostí jednoho svého člena užily své.

Komunita nabízí 1x měsíčně tzv. rodičovské skupiny (výměna zkušeností a vzájemná podpora mezi rodiči klientů), rodinná sezení (řešení konkrétních rodinných problémů pod vedením terapeutů) a 4x ročně tzv. rodičovské víkendy, které kombinují výše uvedené postupy. Navíc nabízíme pro rodiče či sourozence klientů krátké pobyty v terapeutické komunitě, při nichž se mohou s programem léčby seznámit „na vlastní kůži“.

Tento přístup vytvořila terapeutická komunita WHITE LIGHT I. jako první v ČR a jako jediná česká komunita takto ucelený terapeutický program pro rodinné příslušníky nabízí. Zahraniční výzkumy naznačují, že spolupráce s rodinami klientů významně přispívá ke zvýšení úspěšnosti léčby uživatelů návykových látek, ale i ke zlepšení kvality života rodin klientů.

Jaká je úspěsnost léčby závislosti?

Ve světě jsou k dispozici pouze dva rozsáhlé a dlouhodobé výzkumy, které úspěšnost léčby závislého chování  hodnotí. Britský výzkum (NTORS) a americký výzkum (DATOS) nezávisle na sobě potvrdily, že léčba uživatelů drog je účinná, byť ne ve 100 % případů, jak by si asi každý přál. Nicméně zhruba 40 % uživatelů drog po absolvování programu léčby od užívání návykových látek zcela abstinuje. U zbylých 50-60 % uživatelů drog se díky léčbě podaří alespoň zlepšit jejich zdravotní a sociální stav natolik, že méně vyžadují další odbornou péči. Přesto, že nevydrží po léčbě zcela abstinovat, chová se většina z nich méně rizikově – např. již neužívají drogy v tak vysokých dávkách, neužívají je injekčně či jinak rizikově (např. nesdílejí v takové míře injekční náčiní, nepoužívají je opakovaně) a/nebo mají tendenci dříve nastoupit k opakované léčbě, aby se svých problémů souvisejících s užíváním návykových látek zbavili. Pouze u nepatrné části uživatelů drog nenastane po léčbě žádné nebo jen nevýrazné zlepšení.

Několikaleté zkušenosti českých terapeutických komunit naznačují, že se jim cca u 60 - 80 % jejich klientů daří dosáhnout výrazné změny jejich chování ve vztahu k užívání návykových látek. Tyto zkušenosti ale nejsou podloženy výzkumem, srovnatelným s tím britským respektive americkým. Na podobný typ výzkumu se dosud v ČR nikomu nepodařilo získat finanční prostředky.

Co ovlivňuje úspěšnost léčby?

Závislost na užívání návykových látek nevzniká pouze ve vztahu člověk – droga respektive její farmakologické účinky. Svou roli hrají také prostředí a sociální podmínky, v nichž člověk žije (tj. zákony, normy, dostupnost drog, „módnost“ jejich užívání, kvalita života v okolí jejich místa pobytu a/nebo socioekonomické prostředí, v němž člověk vyrůstá a žije apod.), osobnost jednotlivce (tj. jeho psychologické dispozice, postoj a přístup k užívání drog, dosažené vzdělání, dispozice k nonkonformnímu chování apod.) a kvalita mezilidských vztahů, v nichž člověk vyrůstá a žije (např. vztahy s členy rodiny, s vrstevníky, s autoritami, se vzdělávacími a sociálními institucemi).

Hlavní roli v otázce úspěšnosti léčby hraje v první řadě „výbava“ uživatele drog – tj. jeho psychologický profil, závažnost jeho zdravotních a sociálních problémů a jeho motivace k zásadní změně chování – životu bez užívání drog nebo k osvojení dovedností užívat je v kontrolované míře.

Do hry vstupují i další faktory jako je typ zvolené léčby (odpovídá-li skutečným potřebám člověka), ale i její délka, intenzita, náročnost a kvalita. Neopomenutelný je i vliv osobnosti a stylu práce pracovníků konkrétního léčebného programu.

V neposlední řadě je významné to, zda a jak rodiny podporují uživatele drog v léčbě (morálně, finančně, zapojením do procesu léčby), jeho nebo její sociální situace (škola, práce, bydlení), stejně jako socioekonomická situace rodin klientů.

Ke zvyšování úspěšnosti léčby, tj. k udržení změn chování, kterých klienti dosáhli během léčby - až o 80 % - přispívá podle zmíněných výzkumů i to, když uživatel návykových látek po skončení léčby nastoupí do některého z programů následné péče (někdy též doléčování).